139
CESTA - Kryštof, T. Klus
C
,
G
,
Am
↓
,
F
,
G
Tou
C
cestou, tím směrem prý bych se
G
dávno měl dát
Když
Am
sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají
Kus
F
něhy ti za nehty
G
slíbí a dají
Víc
C
síly, se prát
Na dně víc
G
dávat, než brát
A
Am
i když se vleče a je schůdná jen v kleče
Donutí
F
přestat se zbytečně
G
ptát
®:
Jestli se
C
blížím k cíli, kolik
G
zbývá víry, kam
Am
zvou
Svodidla, co po tmě mi
F
lžou?
G
Snad
C
couvám zpátky, a
G
plýtvám řádky, co
Am
řvou
Že už mi doma neotev
F
řou
G
Nebo jít s
C
proudem, na lusknutí prstu se
G
začít hned smát,
Mít
Am
svůj chodník slávy a před sebou davy
A přes
F
zkroucená záda být
G
součástí stáda
Ale
C
zpívat, a hrát
Kotníky
G
líbat, a stát
Na
Am
křídlech všech slavíků a vlastně už ze zvyku
F
Přestat se zbytečně ptát
G
® + ® (instrumental play) + ® + 3x ® (instrumental play)